Jak se stát dopravním pilotem - díl 2. - Přijímací zkoušky, ÚLZ

Toto je druhý díl zatím otevřené série článků o mé probíhající cestě do kokpitu dopravního letadla. Pokud jste ještě nečetli první díl, můžete si ho přečíst zde.

Přijímací zkoušky 1. kolo

Písemná část zkoušky byla standardně matematika a fyzika jako kdekoli na ČVUT, kde se dělaly zkoušky. Dnes už fyzika není. Na pilotní obor je ještě navíc angličtina. Není to nic extra těžkého, kdo se učil na maturitu, neměl by mít zásadní problém (i když je otázka, jak moc to platí i u státní). Chce to hlavně zachovat klid a všechno si pořádně spočítat - zaškrtávání a,b,c,d svádí k zbytečnému tipování, ale není k tomu žádný důvod, času je dost. Já jsem se před přijímačkami akorát během půl hodiny zopakoval známé slabiny z matematiky a nakonec jsem ztratil jediný bod v angličtině za neznalost nějakého slovíčka, jehož synonymum jsme měli určit. Vzpomínám si, na nějakou přednášku o přijímacích řízeních, kterou nám s velkou slávou uspořádali na gymplu, kde nám ten trouba tvrdil, že se máme na přijímačky učit minimálně 2x tolik, co na maturitu.

ÚLZ 1. kolo - den první

Postrach každého pilota. Vstupní vyšetření na Ústavu leteckého zdravotnictví trvá dva dny a kromě sil a nervů stojí také dost peněz. Za nás to bylo něco přes 6 tisíc, dnes už je to 9.055kč. Většina vyšetření proběhne během prvního dne, na druhý den zbyde EEG, neurologie a tuším interna, ale o tom později. Z prvního dne mezi nejčastější strašáky patří ORL kvůli alergiím a psychologie. S alergiemi si užili dva z mých kolegů. Oba museli ještě tentýž den shánět alergologa, který by je vyšetřil a napsal jim zprávu, ve které se bude jasně říkat, že nemusí brát antihistaminika. Pro neznalé doplním, že antihistaminika (Zirtec, Zodac, Analergin…) mají utlumující účinek a proto je profesionální letci nesmí vůbec užívat.

Vyšetření u psychologa se skládá z několika testů na papíře i na počítači a následného pohovoru s psychologem. Počítačové testy zkoumají koordinaci pohybů a orientaci v prostoru. Nemůžu zaručit, že to je dnes stejné, ale za nás byly testy následující - v prvním byl trojúhelník, který utíkal nahoru-dolů, doleva-doprava a ještě se přetáčel a snahou bylo ho pomocí dvou joysticků udržet na místě. To vše s naprosto nesmyslným a neintuitivním způsobem ovládání. Nejzásadnější na tomhle testu ale bylo neutéct. Všichni, co jsme tam byli jsme se shodli, že ke konci už jsme zcela vážně uvažovali, že se pokusíme někoho zavolat, že se to asi zaseklo a nevypnulo, kdy mělo. Je to fakt hóóódně dlouhé a tudíž ke konci už i celkem vyčerpávající. Další test je variace na takové ty taneční automaty v hernách, kdy na obrazovce letí hromada pokynů, co sešlápnout a člověk se to snaží zvládat a tím vytváří něco jako tanec. Tady to akorát bylo na mačkání rukama a něco i na šlapání. Navíc se reagovalo jak na obrazové, tak na zvukové pokyny. Pokud vím poslední test byl pak na orientaci v prostoru - byly vidět dva obrázky polohy letadla vůči horizontu a určoval se smysl pohybu, kterým se do dané polohy dostalo. Papírové testy byly dva - jeden na logické myšlení - klasické skládání logických řad různých útvarů apod. a druhý osobnostní. Ten byl dost dlouhý a hodně otázek se v něm různě nápadně opakovalo. Všechny nás zarazila otázka "Díváte se rádi do ohně?". Vyhodnocení jsme dostali při pohovoru. Tady se připravte poprvé na klasickou otázku - proč chcete být pilotem. Bude pravděpodobně také následovat otázka, jaký máte momentálně k létání vztah, jestli modelaříte, létáte větroně nebo něco podobného. U každého tenhle pohovor vypadal jinak - u někoho třeba po krátkém rozhovoru bez varování přešel psycholog do angličtiny. Obecně je asi snaha každého aspoň trochu znervóznět, nicméně nic, nad čím byste se o deset minut později nezasmáli, nečekejte. Pak následuje rozbor těch testů. Jeden z těch koordinačních mi vůbec nešel a ukázal se téměř katastrofální výsledek, nicméně ostatní byly v pořádku. Prý to není úplně neobvyklé, že prostě určitý typ testu někomu nesedne a záleží tu na celkové psychické výkonnosti, ne na adaptabilitě na konkrétní test. Diagnózu si ale nakonec odnáším díky osobnostnímu testu za malou průraznost v kolektivu. I když to může mít něco společného se snahou vyjádřit názor, že za všech okolností nemusí být kolektivní práce nejlepší, uznávám, že na tom něco pravdy bude. Opět mi je ale vše velice profesionálně vysvětleno s doporučením, abych na sobě v tomto směru pracoval a rozhodně to není nepříjemná debata, které by se měl někdo bát. Tedy pokud se nestane něco jako se o pár týdnů dříve stalo Pavlovi. Ten přišel na tento pohovor a psycholog se do něj začal pouštět s tím, že mu vychází, že má sklony k agresivitě. Po krátkém rozhovoru si nechal ukázat výsledky těch testů a při pohledu na složku zjistil, že je na ní jiné jméno. :-)

Rovnou tu také odpovím na jednu z nejčastějších otázek - brýle nejsou problém - na vstupní na dálku do 3 dioptrií určitě. A dál je potřeba vidět uspokojivě na blízko i na dálku přes jednu korekci (čili bez nějakých dvojitých skel). Vzhledem k tomu, že ale jen za tu dobu, co to sleduji já se to už jednou změnilo, doporučuju budoucím uchazečům ověření v předpise nebo telefonicky předem na ÚLZ.

ÚLZ 1. kolo - den druhý

Druhý den už toho moc nezbývá… zdánlivě. My to navíc museli celé stihnout tak, abychom ve tři byli u pohovoru k přijímačkám. Moji kolegové donesli na ORL zprávu z alergologie. U Marcela byla nejednoznačná a tak musel znovu za alergologem, zpět na ORL a pak doufat, že stihne pohovor. Já si říkal, že to snad bude už dobré, protože toho bylo přede mnou málo. Doktorka na neurologii byla ale jiného názoru - v dokumentaci našla záznam o tom, že jsem jako dítě chodil po špičkách. Chvilku četla zprávu, pak mi k tomu položila pár otázek a chvíli mě znovu oťukávala kladívkem. Pak jsem dostal do ruky dokumentaci a nějakou žádanku s tím, že mě pošle na CT. Zeptal jsem se, jestli to tedy znamená, že odejdu bez razítka, nebo jestli na to CT půjdu ještě dnes. První odpovědí mi byl výraz "Spadl jste z měsíce?", který byl o chvíli později doplněn i otázkou "A jak si to jako představujete?". Nakonec mě paní doktorka sama objednala na nejbližší možný termín do jakési dopravní nebo drážní nemocnice v Italské ulici. Samozřejmě to ale bylo až někdy za 14 dní a mě bylo tedy jasné, že přijímačky neudělám v řádném termínu - nejen pohovor, ale i konec přijímacího řízení byl před datem mého vyšetření. Vzhledem k tomu, že mi bylo jasné, že osvědčení z ÚLZ na pohovor stejně nepřinesu, vykašlal jsem se na cestování domů pro další dokumenty a zašel si radši v klidu na oběd.

Přijímací zkoušky 2.kolo

Na přijímačky jsem tedy dorazil s tím, že nemám nic v ruce a že se tedy v zásadě jen chci dozvědět svůj výsledek a když by mi ÚLZ nakonec vyšel, tak bych si podal odvolání, případně to zkusil o rok později. Pohovor po informování o mojí situaci začal tradiční otázkou "Proč se chceš stát dopravním pilotem?" a pokračoval vyzvídáním mé momentální letecké činnosti. Když jsem řekl, že ani nelétám na větroních, ani nestavím modely, tak mi bylo naznačeno, že takhle nadšenec do létání opravdu nevypadá. Pak si vytáhli moje výsledky z testů a zjistili, že jsem se ztrátou jediného bodu s rezervou první, po čemž následovala památná věta Ing. Dvořáka: "Co mám s tebou dělat, ty máš sice skvělej výsledek, to jó, ale ÚLZ nemáš, maturitní vysvědčení nemáš… zkrátka... tys sem přišel jak do hospody." Výsledek byl nicméně jasný - do konce přijímacího řízení to nestihnu, byl jsem pouze nabádán k tomu, abych případně podal odvolání, pokud si ÚLZ nakonec vyřídím.

ÚLZ 2. kolo

Na CT jsem se dostavil do zařízení, které se dnes podle internetových stránek jmenuje Nemocnice s poliklinikou Praha Italská, která patří společnosti Dopravní zdravotnictví. Tehdy, nemýlím-li se, se ale jmenovala Železniční nemocnice nebo možná Drážní nemocnice, už přesně nevím. Budova je to každopádně dost rozsáhlá a komplikovaná, kupodivu jsem ale nakonec na CT trefil. Výsledek byl negativní a tak jsem se mohl vydat s úsměvem na rtech na ÚLZ. Paní doktorka si ještě nebyla jistá, jestli nemá můj případ nechat posoudit komisí, nicméně primář to jednoznačně odmítnul s tím, že to, že CT i EEG jsou normální stačí.

Odvolání

Ještě v den získání ÚLZtu - 4.7. jsem odeslal na adresu fakulty odvolání a pak už jen čekal, jak to dopadne. O tom, že jsem byl přijat jsem se dozvěděl až 27.8. telefonem. Možná o to větší radost mi to ale udělalo, protože po tak dlouhé době už jsem s tím skoro ani nepočítal.




Přehled série:
První díl: Jak to celé začalo
Druhý díl: Přijímací zkoušky, ÚLZ

Jak se stát dopravním pilotem - díl 1. - jak to celé začalo

O sepsání všech peripetií, které jsme zažili ve snaze stát se dopravními piloty, jsme s mými spolužáky uvažovali už tenkrát před třemi lety, když jsme běhali po zkouškách a doktorech. Až doteď jsme se k tomu nedostali, ale myslím, že je nejvyšší čas, aby to někdo udělal, protože jinak jednotlivé střípky vzpomínek nenávratně zmizí z paměti. Už dnes bude některé z nich těžké lovit. Bude to jednak místy úsměvné vyprávění o partě mladých kluků, kteří si řekli: "když jsem se pak v 18ti rozhodoval, co dál dělat, létání pro mě byla jasná volba", ale také shrnutí informací, co uchazeče a posléze studenta integrovaného výcviku oboru Profesionální pilot na Dopravní fakultě ČVUT čeká. První část je tom, jak to celé vlastně začalo.

Jak jsem se dostal k létání

Každý má svůj příběh - někdo měl rodiče pilota a letušku, jinému se zalíbil televizní pořad o letadlech a někdo chce být frajer jako Tom Cruise v Top Gunu a balit na to holky. Já jsem se jako osmiletý kluk při své první cestě letadlem podíval během letu do kokpitu Boeingu 737 společnosti Fischer Air. Bylo to ještě pár let před 11. zářím a tak nebyl vstup do pilotního prostoru pro cestující ještě zakázán a kapitán pozval děti, ať se přijdou podívat. Mě se zalíbilo prostředí, hromada budíků (i když jsem tehdy samozřejmě ještě vůbec netušil, co která ručička ukazuje) i výhled z kabiny a tehdy jsem si řekl, že tohle bych chtěl taky jednou dělat.

Každopádně všem uchazečům doporučuji si svůj příběh dobře promyslet a připravit si nějakou publikovatelnou a pokud možno i poutavou podobu. Bude se vám moc hodit a to mnohokrát - poprvé hned při vstupní prohlídce na Ústavu leteckého zdravotnictví (dále ÚLZ) u psychologa (možná i jinde, to už si nepamatuju), podruhé na přijímacím pohovoru a nakonec třeba i na zkoušce z angličtiny v 6. semestru. Těch příležitostí bude prostě spousta a umět tohle jako básničku česky a možná i anglicky se nejednou opravdu vyplatí. :)

 

Naše parta

Byli jsme docela silný ročník - z jednoho gymplu nás šlo na přijímačky hned 5. Já a dva moji spolužáci ze třídy Marcel a Ondra, bývalý spolužák z Brna Pavel, který se u nás objevil cca. na dva roky, nicméně toho času byl zpět doma a Radek z paralelní třídy.

Den otevřených dveří na Fakultě Dopravní

Tato doslova marketingová akce se konala v budově fakulty v Konviktské ulici. První věc, které jsme si všimli byla velice dobře technicky vybavená učebna - velká plazmová televize, plátno s projektorem, 5 reproduktorů Bose po obvodu místnosti, elektronicky ovládané žaluzie… z gymplu jsme byli zvyklí tak akorát na interaktivní tabule (projektor + dotykové plátno), nakoupené z nějakého grantu, se kterými stejně nikdo neuměl pracovat. Tady to navíc nebylo jako pěst na oko uprostřed učebny, která vypadala stejně jako před 20ti lety a celé to tedy bylo velice působivé.

Prozření přišlo velice brzy - počítač se odmítl připojit na projektor a tak se po chvilce snažení přistoupilo k restartu. Pro většinu počítačů jednoduchý a nenápadný úkon - ne však v této učebně, která si celým restartem prošla také. Nejprve se znovu rozhrnuly žaluzie, zasunulo plátno projektoru, zhaslo světlo a nevím co všechno ještě, aby se za pár vteřin zase vše začalo s první obrazovkou nového startu počítače vracet zpět.

Po tomto komickém zážitku začala prezentace oboru, během které se probralo mnoho věcí, byli jsme lákáni na moderní vybavení školy i výuku od špičkových kantorů z praxe. Zásadní informace, které jsme si odtamtud ale odnesli byly dvě - zaprvé, že zatím každý absolvent tohoto oboru do roka našel zaměstnání jako pilot a zadruhé jsme byli upozornění, že si máme ohlídat termín vstupní prohlídky na ÚLZ, abychom ji stihli před přijímačkami a že si tam tedy máme zavolat tak minimálně dva týdny až měsíc předem s žádostí o objednání.

Závěrem dne jsme zamířili do hospody U Medvídků, která je velice vhodně umístěná na půl cesty od metra do školy, a řekli si, že jestli se dostaneme, zajdeme to zapít jejich slavnou X-33 (33° černé pivo).

ÚLZ 0. kolo

O uplatnění absolventů si můžete přečíst například tady: http://nafta87.blogspot.com/ - většina lidí dále studuje, případně učí další budoucí piloty a nebo zkouší hledat štěstí jinde. Těch, kteří se za posledních několik let uchytili, je opravdu poměrně málo. Aspoň s tím ÚLZ měli ale částečně pravdu - tedy je to na objednání a je třeba se objednat předem. Dva měsíce před termínem zkoušek mi volal jeden z mých dvou spolužáků, že je průšvih - ULZ má nejbližší volný termín až po zkouškách. Hned jsem si nadával, že jsem to nezařídil dřív. Jediná útěcha v tu chvíli byla, že jsme na tom všichni tři ze třídy byli úplně stejně. Nakonec se ukázalo, že druhý den našeho vyšetření je zároveň náhradním termínem pro přijímací zkoušky a tak bychom teoreticky mohli jít na řádný termín na dopolední test a na náhradní termín na odpolední pohovor, na kterém se má mimo jiné předložit osvědčení z ÚLZ a dále maturitní vysvědčení a nějaký papír o tom, že beru na vědomí, že si budu platit výcvik sám a že nemůžu vymáhat náklady na ČVUT, pokud mě vyhodí. Tato kombinace přijímacích zkoušek ale samozřejmě není standartní, takže jsme museli o pomoc požádat studijní oddělení a jim za jeho vyřízení patří velké díky. Na druhou stranu mi tyhle problémy celkem usnadnili život. Měl jsem podanou přihlášku na více škol a nemohl jsem se rozhodnout, jestli nemám jít přece jenom jinam. Abych pravdu řekl, nevím jestli to bylo už tady, nebo až později v létě při konfrontaci s ÚLZ, o které se dočtete dále, ale v některém z těchto okamžiků jsem si řekl, že jestli mi všechny tyhle věci okolo přijímaček na pilota vyjdou, tak na ten obor prostě půjdu.


Jak to nakonec dopadlo je asi jasné z toho, že tento blog vůbec píšu. Cesta k tomu ale nebyla vůbec jednoduchá. Příští vyprávění se podívá na všechny fáze přijímacího řízení - na samotné přijímačky a na vstupní prohlídku na Ústavu leteckého zdravotnictví.




Přehled série:
První díl: Jak to celé začalo
Druhý díl: Přijímací zkoušky, ÚLZ

Úvodník

Hezký den všem, kteří zabloudili na tento blog. Po delší odmlce od mého předešlého veskrze pubertálního blogu jsem se rozhodl založit tento nový na www.dino.aero. Důvodů jsem měl k tomu hned několik. Zaprvé chci ulevit mým nezainteresovaným přátelům na facebooku od tuny komentářů a odkazů na články o letectví a svému svědomí, že jsem kvůli nim některé věci nepředal dál. Zadruhé jsem chtěl najít přijatelné prostředí pro publikování několika mých poznatků a zážitků ze studia i létání obecně. A v neposlední řadě mi chyběl prostor pro literární seberealizaci kdykoli mám chuť poznamenat světu něco převratného, dechberoucího nebo revolučního. Najdete tu tedy články o civilním létání, leteckém výcviku, ale i ostatních mých zájmech - motorismu, hudbě, cestování a všemožné technice. Pro začátek mám připravenou otevřenou sérii, kterou jsem trochu s nadsázkou pojmenoval "Jak se stát dopravním pilotem" - otevřenou, protože jsem stále student, ale už teď docela zajímavou, protože jen dostat se na tento obor byla opravdu "legrace".
Tak tedy příjemné počtení, věřím, že to pár lidí bude bavit a třeba to i někomu bude přínosné.