Jak se stát dopravním pilotem - díl 1. - jak to celé začalo

O sepsání všech peripetií, které jsme zažili ve snaze stát se dopravními piloty, jsme s mými spolužáky uvažovali už tenkrát před třemi lety, když jsme běhali po zkouškách a doktorech. Až doteď jsme se k tomu nedostali, ale myslím, že je nejvyšší čas, aby to někdo udělal, protože jinak jednotlivé střípky vzpomínek nenávratně zmizí z paměti. Už dnes bude některé z nich těžké lovit. Bude to jednak místy úsměvné vyprávění o partě mladých kluků, kteří si řekli: "když jsem se pak v 18ti rozhodoval, co dál dělat, létání pro mě byla jasná volba", ale také shrnutí informací, co uchazeče a posléze studenta integrovaného výcviku oboru Profesionální pilot na Dopravní fakultě ČVUT čeká. První část je tom, jak to celé vlastně začalo.

Jak jsem se dostal k létání

Každý má svůj příběh - někdo měl rodiče pilota a letušku, jinému se zalíbil televizní pořad o letadlech a někdo chce být frajer jako Tom Cruise v Top Gunu a balit na to holky. Já jsem se jako osmiletý kluk při své první cestě letadlem podíval během letu do kokpitu Boeingu 737 společnosti Fischer Air. Bylo to ještě pár let před 11. zářím a tak nebyl vstup do pilotního prostoru pro cestující ještě zakázán a kapitán pozval děti, ať se přijdou podívat. Mě se zalíbilo prostředí, hromada budíků (i když jsem tehdy samozřejmě ještě vůbec netušil, co která ručička ukazuje) i výhled z kabiny a tehdy jsem si řekl, že tohle bych chtěl taky jednou dělat.

Každopádně všem uchazečům doporučuji si svůj příběh dobře promyslet a připravit si nějakou publikovatelnou a pokud možno i poutavou podobu. Bude se vám moc hodit a to mnohokrát - poprvé hned při vstupní prohlídce na Ústavu leteckého zdravotnictví (dále ÚLZ) u psychologa (možná i jinde, to už si nepamatuju), podruhé na přijímacím pohovoru a nakonec třeba i na zkoušce z angličtiny v 6. semestru. Těch příležitostí bude prostě spousta a umět tohle jako básničku česky a možná i anglicky se nejednou opravdu vyplatí. :)

 

Naše parta

Byli jsme docela silný ročník - z jednoho gymplu nás šlo na přijímačky hned 5. Já a dva moji spolužáci ze třídy Marcel a Ondra, bývalý spolužák z Brna Pavel, který se u nás objevil cca. na dva roky, nicméně toho času byl zpět doma a Radek z paralelní třídy.

Den otevřených dveří na Fakultě Dopravní

Tato doslova marketingová akce se konala v budově fakulty v Konviktské ulici. První věc, které jsme si všimli byla velice dobře technicky vybavená učebna - velká plazmová televize, plátno s projektorem, 5 reproduktorů Bose po obvodu místnosti, elektronicky ovládané žaluzie… z gymplu jsme byli zvyklí tak akorát na interaktivní tabule (projektor + dotykové plátno), nakoupené z nějakého grantu, se kterými stejně nikdo neuměl pracovat. Tady to navíc nebylo jako pěst na oko uprostřed učebny, která vypadala stejně jako před 20ti lety a celé to tedy bylo velice působivé.

Prozření přišlo velice brzy - počítač se odmítl připojit na projektor a tak se po chvilce snažení přistoupilo k restartu. Pro většinu počítačů jednoduchý a nenápadný úkon - ne však v této učebně, která si celým restartem prošla také. Nejprve se znovu rozhrnuly žaluzie, zasunulo plátno projektoru, zhaslo světlo a nevím co všechno ještě, aby se za pár vteřin zase vše začalo s první obrazovkou nového startu počítače vracet zpět.

Po tomto komickém zážitku začala prezentace oboru, během které se probralo mnoho věcí, byli jsme lákáni na moderní vybavení školy i výuku od špičkových kantorů z praxe. Zásadní informace, které jsme si odtamtud ale odnesli byly dvě - zaprvé, že zatím každý absolvent tohoto oboru do roka našel zaměstnání jako pilot a zadruhé jsme byli upozornění, že si máme ohlídat termín vstupní prohlídky na ÚLZ, abychom ji stihli před přijímačkami a že si tam tedy máme zavolat tak minimálně dva týdny až měsíc předem s žádostí o objednání.

Závěrem dne jsme zamířili do hospody U Medvídků, která je velice vhodně umístěná na půl cesty od metra do školy, a řekli si, že jestli se dostaneme, zajdeme to zapít jejich slavnou X-33 (33° černé pivo).

ÚLZ 0. kolo

O uplatnění absolventů si můžete přečíst například tady: http://nafta87.blogspot.com/ - většina lidí dále studuje, případně učí další budoucí piloty a nebo zkouší hledat štěstí jinde. Těch, kteří se za posledních několik let uchytili, je opravdu poměrně málo. Aspoň s tím ÚLZ měli ale částečně pravdu - tedy je to na objednání a je třeba se objednat předem. Dva měsíce před termínem zkoušek mi volal jeden z mých dvou spolužáků, že je průšvih - ULZ má nejbližší volný termín až po zkouškách. Hned jsem si nadával, že jsem to nezařídil dřív. Jediná útěcha v tu chvíli byla, že jsme na tom všichni tři ze třídy byli úplně stejně. Nakonec se ukázalo, že druhý den našeho vyšetření je zároveň náhradním termínem pro přijímací zkoušky a tak bychom teoreticky mohli jít na řádný termín na dopolední test a na náhradní termín na odpolední pohovor, na kterém se má mimo jiné předložit osvědčení z ÚLZ a dále maturitní vysvědčení a nějaký papír o tom, že beru na vědomí, že si budu platit výcvik sám a že nemůžu vymáhat náklady na ČVUT, pokud mě vyhodí. Tato kombinace přijímacích zkoušek ale samozřejmě není standartní, takže jsme museli o pomoc požádat studijní oddělení a jim za jeho vyřízení patří velké díky. Na druhou stranu mi tyhle problémy celkem usnadnili život. Měl jsem podanou přihlášku na více škol a nemohl jsem se rozhodnout, jestli nemám jít přece jenom jinam. Abych pravdu řekl, nevím jestli to bylo už tady, nebo až později v létě při konfrontaci s ÚLZ, o které se dočtete dále, ale v některém z těchto okamžiků jsem si řekl, že jestli mi všechny tyhle věci okolo přijímaček na pilota vyjdou, tak na ten obor prostě půjdu.


Jak to nakonec dopadlo je asi jasné z toho, že tento blog vůbec píšu. Cesta k tomu ale nebyla vůbec jednoduchá. Příští vyprávění se podívá na všechny fáze přijímacího řízení - na samotné přijímačky a na vstupní prohlídku na Ústavu leteckého zdravotnictví.




Přehled série:
První díl: Jak to celé začalo
Druhý díl: Přijímací zkoušky, ÚLZ