Toto je druhý díl zatím otevřené série článků o mé probíhající cestě do kokpitu dopravního letadla. Pokud jste ještě nečetli první díl, můžete si ho přečíst zde.
Přijímací zkoušky 1. kolo
Písemná část zkoušky byla standardně matematika a fyzika jako kdekoli na ČVUT, kde se dělaly zkoušky. Dnes už fyzika není. Na pilotní obor je ještě navíc angličtina. Není to nic extra těžkého, kdo se učil na maturitu, neměl by mít zásadní problém (i když je otázka, jak moc to platí i u státní). Chce to hlavně zachovat klid a všechno si pořádně spočítat - zaškrtávání a,b,c,d svádí k zbytečnému tipování, ale není k tomu žádný důvod, času je dost. Já jsem se před přijímačkami akorát během půl hodiny zopakoval známé slabiny z matematiky a nakonec jsem ztratil jediný bod v angličtině za neznalost nějakého slovíčka, jehož synonymum jsme měli určit. Vzpomínám si, na nějakou přednášku o přijímacích řízeních, kterou nám s velkou slávou uspořádali na gymplu, kde nám ten trouba tvrdil, že se máme na přijímačky učit minimálně 2x tolik, co na maturitu.
ÚLZ 1. kolo - den první
Postrach každého pilota. Vstupní vyšetření na Ústavu leteckého zdravotnictví trvá dva dny a kromě sil a nervů stojí také dost peněz. Za nás to bylo něco přes 6 tisíc, dnes už je to 9.055kč. Většina vyšetření proběhne během prvního dne, na druhý den zbyde EEG, neurologie a tuším interna, ale o tom později. Z prvního dne mezi nejčastější strašáky patří ORL kvůli alergiím a psychologie. S alergiemi si užili dva z mých kolegů. Oba museli ještě tentýž den shánět alergologa, který by je vyšetřil a napsal jim zprávu, ve které se bude jasně říkat, že nemusí brát antihistaminika. Pro neznalé doplním, že antihistaminika (Zirtec, Zodac, Analergin…) mají utlumující účinek a proto je profesionální letci nesmí vůbec užívat.
Vyšetření u psychologa se skládá z několika testů na papíře i na počítači a následného pohovoru s psychologem. Počítačové testy zkoumají koordinaci pohybů a orientaci v prostoru. Nemůžu zaručit, že to je dnes stejné, ale za nás byly testy následující - v prvním byl trojúhelník, který utíkal nahoru-dolů, doleva-doprava a ještě se přetáčel a snahou bylo ho pomocí dvou joysticků udržet na místě. To vše s naprosto nesmyslným a neintuitivním způsobem ovládání. Nejzásadnější na tomhle testu ale bylo neutéct. Všichni, co jsme tam byli jsme se shodli, že ke konci už jsme zcela vážně uvažovali, že se pokusíme někoho zavolat, že se to asi zaseklo a nevypnulo, kdy mělo. Je to fakt hóóódně dlouhé a tudíž ke konci už i celkem vyčerpávající. Další test je variace na takové ty taneční automaty v hernách, kdy na obrazovce letí hromada pokynů, co sešlápnout a člověk se to snaží zvládat a tím vytváří něco jako tanec. Tady to akorát bylo na mačkání rukama a něco i na šlapání. Navíc se reagovalo jak na obrazové, tak na zvukové pokyny. Pokud vím poslední test byl pak na orientaci v prostoru - byly vidět dva obrázky polohy letadla vůči horizontu a určoval se smysl pohybu, kterým se do dané polohy dostalo. Papírové testy byly dva - jeden na logické myšlení - klasické skládání logických řad různých útvarů apod. a druhý osobnostní. Ten byl dost dlouhý a hodně otázek se v něm různě nápadně opakovalo. Všechny nás zarazila otázka "Díváte se rádi do ohně?". Vyhodnocení jsme dostali při pohovoru. Tady se připravte poprvé na klasickou otázku - proč chcete být pilotem. Bude pravděpodobně také následovat otázka, jaký máte momentálně k létání vztah, jestli modelaříte, létáte větroně nebo něco podobného. U každého tenhle pohovor vypadal jinak - u někoho třeba po krátkém rozhovoru bez varování přešel psycholog do angličtiny. Obecně je asi snaha každého aspoň trochu znervóznět, nicméně nic, nad čím byste se o deset minut později nezasmáli, nečekejte. Pak následuje rozbor těch testů. Jeden z těch koordinačních mi vůbec nešel a ukázal se téměř katastrofální výsledek, nicméně ostatní byly v pořádku. Prý to není úplně neobvyklé, že prostě určitý typ testu někomu nesedne a záleží tu na celkové psychické výkonnosti, ne na adaptabilitě na konkrétní test. Diagnózu si ale nakonec odnáším díky osobnostnímu testu za malou průraznost v kolektivu. I když to může mít něco společného se snahou vyjádřit názor, že za všech okolností nemusí být kolektivní práce nejlepší, uznávám, že na tom něco pravdy bude. Opět mi je ale vše velice profesionálně vysvětleno s doporučením, abych na sobě v tomto směru pracoval a rozhodně to není nepříjemná debata, které by se měl někdo bát. Tedy pokud se nestane něco jako se o pár týdnů dříve stalo Pavlovi. Ten přišel na tento pohovor a psycholog se do něj začal pouštět s tím, že mu vychází, že má sklony k agresivitě. Po krátkém rozhovoru si nechal ukázat výsledky těch testů a při pohledu na složku zjistil, že je na ní jiné jméno. :-)
Rovnou tu také odpovím na jednu z nejčastějších otázek - brýle nejsou problém - na vstupní na dálku do 3 dioptrií určitě. A dál je potřeba vidět uspokojivě na blízko i na dálku přes jednu korekci (čili bez nějakých dvojitých skel). Vzhledem k tomu, že ale jen za tu dobu, co to sleduji já se to už jednou změnilo, doporučuju budoucím uchazečům ověření v předpise nebo telefonicky předem na ÚLZ.
ÚLZ 1. kolo - den druhý
Druhý den už toho moc nezbývá… zdánlivě. My to navíc museli celé stihnout tak, abychom ve tři byli u pohovoru k přijímačkám. Moji kolegové donesli na ORL zprávu z alergologie. U Marcela byla nejednoznačná a tak musel znovu za alergologem, zpět na ORL a pak doufat, že stihne pohovor. Já si říkal, že to snad bude už dobré, protože toho bylo přede mnou málo. Doktorka na neurologii byla ale jiného názoru - v dokumentaci našla záznam o tom, že jsem jako dítě chodil po špičkách. Chvilku četla zprávu, pak mi k tomu položila pár otázek a chvíli mě znovu oťukávala kladívkem. Pak jsem dostal do ruky dokumentaci a nějakou žádanku s tím, že mě pošle na CT. Zeptal jsem se, jestli to tedy znamená, že odejdu bez razítka, nebo jestli na to CT půjdu ještě dnes. První odpovědí mi byl výraz "Spadl jste z měsíce?", který byl o chvíli později doplněn i otázkou "A jak si to jako představujete?". Nakonec mě paní doktorka sama objednala na nejbližší možný termín do jakési dopravní nebo drážní nemocnice v Italské ulici. Samozřejmě to ale bylo až někdy za 14 dní a mě bylo tedy jasné, že přijímačky neudělám v řádném termínu - nejen pohovor, ale i konec přijímacího řízení byl před datem mého vyšetření. Vzhledem k tomu, že mi bylo jasné, že osvědčení z ÚLZ na pohovor stejně nepřinesu, vykašlal jsem se na cestování domů pro další dokumenty a zašel si radši v klidu na oběd.
Přijímací zkoušky 2.kolo
Na přijímačky jsem tedy dorazil s tím, že nemám nic v ruce a že se tedy v zásadě jen chci dozvědět svůj výsledek a když by mi ÚLZ nakonec vyšel, tak bych si podal odvolání, případně to zkusil o rok později. Pohovor po informování o mojí situaci začal tradiční otázkou "Proč se chceš stát dopravním pilotem?" a pokračoval vyzvídáním mé momentální letecké činnosti. Když jsem řekl, že ani nelétám na větroních, ani nestavím modely, tak mi bylo naznačeno, že takhle nadšenec do létání opravdu nevypadá. Pak si vytáhli moje výsledky z testů a zjistili, že jsem se ztrátou jediného bodu s rezervou první, po čemž následovala památná věta Ing. Dvořáka: "Co mám s tebou dělat, ty máš sice skvělej výsledek, to jó, ale ÚLZ nemáš, maturitní vysvědčení nemáš… zkrátka... tys sem přišel jak do hospody." Výsledek byl nicméně jasný - do konce přijímacího řízení to nestihnu, byl jsem pouze nabádán k tomu, abych případně podal odvolání, pokud si ÚLZ nakonec vyřídím.
ÚLZ 2. kolo
Na CT jsem se dostavil do zařízení, které se dnes podle internetových stránek jmenuje Nemocnice s poliklinikou Praha Italská, která patří společnosti Dopravní zdravotnictví. Tehdy, nemýlím-li se, se ale jmenovala Železniční nemocnice nebo možná Drážní nemocnice, už přesně nevím. Budova je to každopádně dost rozsáhlá a komplikovaná, kupodivu jsem ale nakonec na CT trefil. Výsledek byl negativní a tak jsem se mohl vydat s úsměvem na rtech na ÚLZ. Paní doktorka si ještě nebyla jistá, jestli nemá můj případ nechat posoudit komisí, nicméně primář to jednoznačně odmítnul s tím, že to, že CT i EEG jsou normální stačí.
Odvolání
Ještě v den získání ÚLZtu - 4.7. jsem odeslal na adresu fakulty odvolání a pak už jen čekal, jak to dopadne. O tom, že jsem byl přijat jsem se dozvěděl až 27.8. telefonem. Možná o to větší radost mi to ale udělalo, protože po tak dlouhé době už jsem s tím skoro ani nepočítal.
Přehled série:
První díl: Jak to celé začalo
Druhý díl: Přijímací zkoušky, ÚLZ
Žádné komentáře:
Okomentovat