Všechno, co jste kdy chtěli vědět o RNAV přiblíženích, ale báli jste se zeptat...

Postupy RNAV jsou řadou pilotů neprozkoumané vody. Jako bakalářku, kterou jsem před pár dny odevzdal, jsem zpracoval postup RNAV přiblížení pro LKBE. Kvůli tomu jsem musel projít všechny v současné době používané druhy RNAV přiblížení a na základě toho zpracoval malý přehled těchto postupů.

Na začátku je třeba říct, že přestože dříve existovaly i jiné druhy přiblížení, např. DME-DME, v současné době dle konceptu Performance Based Navigation už se konstruují jen postupy, které jsou podloženy primárně systémy satelitní navigace, přičemž už se nemusí nutně jednat o GPS (i když to tak pořád v praxi většinou je).

Existuje pět druhů standartních RNAV postupů přiblížení. Následující tabulka je přehledně rozčleňuje podle specifikací, kterými se řídí jejich laterální a vertikální navigace. Postupy jsou uvedeny podle označení minim na příslušných mapách.

Laterální / vertikální vedení	RNP APCH	(APV I/II) SBAS	GBAS
žádné	LNAV	LP
APV/BARO	LNAV/VNAV
APV I/II SBAS		LPV
GBAS			GLS

Nepřesné přiblížení bez vertikálního vedení (LNAV)

Základním druhem RNAV přiblížení je běžné nepřesné přiblížení bez vertikálního vedení. Letoun pro jeho provedení musí být vybaven základním přijímačem GNSS. Kritéria pro provedení nepřesného RNAV přiblížení se označují jako RNP APCH a jsou součástí PBN konceptu. Mapy tohoto přiblížení nesou označení RNAV (GNSS) a minima tohoto přiblížení se označují LNAV. Vzhledem k tomu, že se jedná o nepřesné přiblížení, minima jsou typu MDH(/A) – tedy minimální výška pro klesání, ve které letadlo po doklesání v případě, že pilot nemá vizuální reference, může zůstat až do nalétnutí bodu nezdařeného přiblížení a až v něm zahájit postup nezdařeného přiblížení.Je to nejzákladnější druh RNAV přiblížení. Jeho provedení umožňuje většina GNSS přijímačů, včetně v general aviation nejrozšířenějších přístrojů Garmin řady GNS 430 a G1000. Stejně jako konvenční postupy nepřesného přiblížení i tento lze letět s využitím třech technik řízení vertikální dráhy – končené přiblížení se stálým klesáním (CDFA), klesání pod konstantním úhlem a postupné klesání. Preferovanou technikou je technika konečného přiblížení se stálým klesáním, která vyžaduje stále klesání, při kterém je vertikální vedení vypočteno palubním vybavením, nebo je manuálně vypočítáváno pilotem. Tato technika je specifická tím, že požaduje po pilotovi, aby v případě, že nedosáhne vizuální reference, z klesání plynule přešel do stoupání pro zahájení postupu nezdařeného přiblížení bez přechodu do horizontálního letu, přičemž přechod do stoupání musí být zahájen tak, aby nedošlo k podklesání MDH/A. Provozovatel může stanovit navýšení nad MDH/A, ve kterém musí být zahájen přechod do postupu nezdařeného přiblížení, aby bylo zajištěno, že letadlo nepodklesá MDH/A. Vzhledem k podobnosti postupu s postupy s vertikálním vedením, používá Jeppesen pro IFR postupy, ve svých mapách místo MDH/A právě tuto navýšenou výšku a označuje ji DH/A. Jak bylo řečeno výše, vertikální vedení při CDFA postupu může být vypočteno palubním vybavením. V případě přístrojů společnosti Garmin jsou přiblížení RNAV s asistovaným vertikálním vedením označena LNAV+V. Je ale třeba zdůraznit, že vertikální vedení při zvolení procedury LNAV+V je pouze podpůrné a pilot je stále zodpovědný za identifikaci fixů postupného klesání a dodržování minimálních výšek po celou dobu sestupu. Pro proceduru LNAV+V platí minima LNAV, nikoli LNAV/VNAV!

Nepřesné přiblížení s vertikálním vedením APV/BARO-VNAV

Jedná se o přiblížení vycházející z výše uvedeného nepřesného přiblížení. Kritéria pro přesnost laterální navigace jsou stejná a i šířky ochranných prostorů jsou totožné. Systémy letadla ale vyhodnocují na základě měření tlaku vnějšího vzduchu výšku letadla a zobrazují pilotovi informaci o odchylce od nominální sestupové roviny. Tento druh postupu je vždy svázán s nepřesným přiblížením a je publikován na stejné mapě. Minima tohoto druhu přiblížení jsou označena LNAV/VNAV a jedná se o DA/H. Vybavení pro APV/BARO-VNAV je obvyklé především u dopravních letadel.

APV I/II SBAS

Tento druh přiblížení využívá signálů GNSS a SBAS. Díky tomu je možné dosáhnout navigační výkonnosti srovnatelné se směrovým majákem ILS pro laterální navigaci a vertikální navigace schopné dovést letadlo až do minim odpovídajícím ILS CAT I, tedy 200ft. Tyto postupy jsou již hojně využívané v USA, kde je těchto postupů nyní více než dvakrát tolik než konvenčních postupů ILS (viz. http://www.faa.gov/air_traffic/flight_info/aeronav/ifpinventorysummary/). V Evropě po nedávné certifikaci evropského SBAS systému EGNOS ještě k masovému rozšíření nedošlo, ale počet těchto postupů pomalu narůstá. Přestože tento druh postupu není zatím součástí konceptu PBN, jsou tyto postupy publikovány na stejných mapách jako výše zmíněné postupy odpovídající PBN specifikaci RNP APCH. Minima jsou označena zkratkou LPV a jedná se o DA/H. Tento druh přiblížení je velmi perspektivní. Jeho vertikální i laterální vedení je přesnější než v případě postupu APV/BARO-VNAV a zpravidla je tedy možné dosáhnout nižší DA/H. Navíc novější palubní GNSS přístroje jsou schopny SBAS signál přijímat a jsou pro tento druh přiblížení certifikované. Jmenovitě se jedná o všechny přístroje Garmin řady G1000 a o přístroje GNS 430W. Naopak u nás nejvíce rozšířené starší modely řady GNS 430 SBAS signál zpracovávat neumějí. ICAO prosazuje, aby všechny přístrojové RWY, u kterých to je možné, měly zřízený postup RNAV s vertikálním vedením do roku 2016.

Nepřesné přiblížení s podporou SBAS

Tento druh přiblížení vychází z postupu APV I/II – SBAS, ovšem neposkytuje vertikální vedení. Minima tohoto postupu jsou označována jako LP. Tento postup není v ICAO Doc 8168 vůbec zakotven. Je provozován v rámci lokálních předpisů v USA a s jeho rozšířením do Evropy se v tuto chvíli nepočítá.

Přesné přiblížení s podporou GBAS

Dosáhnout výkonnosti odpovídající přesným přiblížením ILS ani v dnešní době není možné jen pomocí čistě satelitních zdrojů navigační informace. Řešením je instalace zařízení GBAS. Oproti ILS je jeho velkou výhodou, že pro jedno letiště stačí jedno zařízení, nehledě na počet drah. Na rozdíl od všech ostatních druhů RNAV přiblížení, kde palubní přijímač porovnává vypočtenou polohu s tratí uloženou ve vlastní databázi, pozemní zařízení GBAS vysílá nejen údaje o korekci polohy, ale také podobu tratě. Pilot zvolením příslušného kanálu na palubním zařízení aktivuje přiblížení podobně, jako by učinil zadáním frekvence u konvenčních navigačních prostředků (obvykle k tomu používá i stejný volič). Mapy pro tento druh přiblížení nesou označení GLS stejně jako minima v podobě DH/A. Zatím platí omezení na provoz maximálně CAT I, v testování ale je provoz až po CAT III. Zajímavostí je, že v souhrnu aktivních přístrojových postupů, který uveřejňuje americká FAA, je postup GLS zařazen mezi standartními postupy, nikoli mezi RNAV.

Specifická přiblížení se zvláštním schválením

Pro případy, kdy není možné žádné z výše uvedených přiblíženích zkonstruovat existuje v rámci Performance Based Navigation ještě specifikace RNP APCH AR (authorization required). To jsou postupy s výrazně užšími ochrannými prostory, jejichž publikace musí být zvlášť úřadem schválena a často je specifická pouze pro určitého provozovatele, který pro zaručení požadované minimální výšky nad překážkami používá specificky schválené postupy apod. Tohoto hojně využívají třeba Alaska Airlines na nepřístupných letištích v hornatém terénu Aljašky, kde je řada postupů publikovaná přímo pro ně. Mapy pro tyto postupy se označují jako RNAV(RNP) a v ČR žádný takový postup nemáme.

Král je mrtev! Ať žije král?

Tradiční série MS Flight Simulator končí. Microsoft se rozhodl tento mezi piloty a leteckými nadšenci nesmírně oblíbený PC simulátor přestat vyvíjet a nahradit ho novou sérií - Microsoft Flight. Ta má k počítačovému létání přitáhnout širokou hráčskou veřejnost skrze jednoduché ovládání a poutavé mise, ale přitom chce stále být leteckým simulátorem číslo jedna pro ty, kdo si potřebují před skutečným letem vyzkoušet přiblížení na neznámé letiště, nebo prostě sbírat letecké zkušenosti "o něco" levněji, než v letadle. Podaří se jí to?

MS Flight vs. Flight Simulator - tak kde toho psa zakopali?
Nejprve se pojďme podívat na největší rozdíly koncepcí distribuce obou simulátorů (ano i Flightu se tak dá říkat, i když v názvu to již nemá) - ty jsou totiž, jak si povíme později, nejzásadnější. Flight Simulator tak jak ho známe byl prodáván skrz kamenné obchody jako celá plná hra s řadou letadel a - co je nejdůležitější - s pokrytím celé zeměkoule co se týká terénu, letišť i navigačních zařízení. Terén, textury, vedení silnic nebo řek, rozmístění měst apod. byly sice značně nekonzistentní, nicméně i v Evropě jsme se nakonec ve Flight Simulatoru X (dále jen FSX) dočkali aspoň ucházejícího pokrytí. Nový Flight naproti tomu je volně ke stažené ze stránek https://microsoftflight.com/. Když si ale hru poprvé spustíte, zjistíte, že se od dob FSX něco změnilo. K dispozici jsou totiž pouze dvě letadla - ultramoderní ultralehký dvoumístný letoun Icon A5 a předválečný dvouplošník Boeing-Stearman Model 75. Většina majitelů předchozích dílů Flight Simulátorů ale stejně byla zvyklá rozšiřovat svůj letadlový park o řadu komerčních i nekomerčních addonů, takže zde by to nebylo žádné extrémní drama. Mnohem důležitějším rozdílem ale je, že lze létat pouze na ostrově Hawai'i - největším z ostrovů státu Hawaii, někdy též zvaného The Big Island. Microsoft se tedy přiklonil k modelu základní hra zdarma + mikroplatby za její rozšíření.

A jdeme létat
Po spuštění hry vás ať chcete nebo ne, čeká několik málo minut úvodního výcviku. Ženský hlas známý už z FSX vás provede základním ovládáním letadla a technikou přistání na zemi i na vodě s Iconem A5. Zajímavostí je, že součástí těchto úvodních misí, kterými musí projít každý, je vysvětlení principu vizuálních přibližovacích systémů PAPI a VASI. Za mě to byl plus bod a špetka naděje, že tu pořád půjde o skutečné létání. Podle toho, jak se vám daří, dostáváte body za zkušenosti a celou hrou pak postupujete do vyšších a vyšších levelů - mimo jiné se vám díky tomu odemkne hned na záčtku možnost létat volné lety tak, jak jsme na ně zvyklí z FS, odemykají se ale i různé mise, challange a další. Pro ty z vás, kteří se do MS Flight pustíte až po čtení toho článku musím podotknout, že hra je defaultně nastavena na nejnižší míru simulace aniž by se na cokoli ptala - pokud si chcete zalétat co nejreálněji, je potřeba ještě během první mise v options počítačové pomocníky vypnout.

Add-ony, DLCčka, mikroplatby...
...to je oč tu běží. Na stahování add-onů jsou všichni uživatelé Flight Simulátorů víc než zvyklí - i když původní FS obsahovalo celý svět a letadla od větroňů a malých motoráků až po největší dopravní letadla a stíhačky, vždy si člověk nakonec usmyslel, že chce nové letadlo, podrobnější scenérii, nebo reálně zpracovaný terminál na letišti a FS na to bylo doslova jako dělané. Každá součást hry měla svojí složku a v ní přehledně soubory s texturami a dalšími věcmi - každý, kdo ví jak na to, může okamžitě začít editovat, přidávat a ubírat jak se mu zlíbí a je jen na něm, jestli se do toho pustí sám, nebo si stáhne placené, nebo neplacené add-ony z internetu (nebo ty placené stáhne nelegálně). Flight už zdaleka tak otevřený není - v jeho adresáři najdeme několik menších souborů a pak dva velké packy s daty. Prodej add-onů je zcela v režii Microsoftu přes Games for Windows LIVE. Microsoft v případě Flightu neprodává hru jako takovou, ale nabízí její jádro zdarma a následně prodává rozšíření dle přání uživatele - ať už si uživatel přeje větší scenerie s novými misemi, nebo nová letadla. Princip by to nebyl špatný - vývojáři i uživatelé budou mít jen jedno místo, kam chodit a nebudou muset inzerovat/hledat na x serverech, zabrání se dosud velice snadnému šíření nelegálních kopií zakoupených addonů a všichni budou spokojení... nebo ne?

Kona International airport v MS Flight

Simulátor, nebo hra pro děti?

Totéž letiště v MS Flight Simulator X

A ještě jednou MS Flight

A stejná scenérie z MS Flight Simulator X

To je otázka, která pálí většinu letecké simulátorové komunity. Co se týká samotného fyzikálního modelu, je velice dobrý, dokonce bych řekl, že v některých ohledech lepší, než ten v FSX. Například při vychýlení pouze směrovky bez současného použití křidélek je reakce letadla výrazně plynulejší než kostrbaté poskakování v FSX. Bohužel ale žádné z letadel, které je zatím pro Flight dostupné, v reálu nelétám a nemůžu si tudíž v tomto směru být jistý, co je vlastnost simulátoru a co letadla, dojem ale Flight v tomto ohledu zanechal velice dobrý. Stejnou chválu si zaslouží vývojáři za grafiku. Po návratu z Flightu do FSX si člověk připadá skoro jako v omalovánkách.  Především jednobarevné dráhy a budovy působí naprosto komicky, stejně jako náhodné rozmístění stromů po celé scenerii. V tomto je Flight mnohem dál a dojem z létání je tím rozhodně značně vylepšen. Co se týká srovnání s add-ony do FSX - scenerie Flightu není přímo ortofotomapa a jako taková z ní ani - na rozdíl od add-onů typu Ultimate Terrain - úplně nevychází - vesnice tedy ve Flightu vůbec nehledejte, tvar i menších měst a rozmístění silnic v nich i mezi nimi ale odpovídá detailně skutečnosti. Zatímco nejmenší detaily, které řada komerčních add-onů pro FSX má, ve Flightu chybí, ten vrací úder v podobě grafického zpracování. Nic, co by se Flightu výsledným dojmem z barev a hlavně tvaru terénu podobalo, jsem na FSX nenašel. Výjimkou je snad jedině Real Environment Extreme, který do FSX přináší skutečně dech beroucí podobu zobrazení počasí, mraků, oblohy a moře. Tady Flight kousek zaostává, ovšem s ohledem na to, že REX je sám o sobě dvakrát tak velký jak základní balík celého Flightu (a to si můžete pro REX stáhnou ještě jednou tak velkou High Resolution verzi), jsem nic jiného ani nečekal.

Pobřeží v MS Flight

MS Flight Simulator díky Real Environment Xtreme a jeho úžasnému moři částečně vrací úder.

Zdarma jen zdánlivě
V tuto chvíli jsou v Marketplace 3 letadla z dílen Microsftu - Maule M-7-260C a stíhačky z druhé světové války P-51 Mustang a Mitsubishi A6M2 Zero a Hawai Advanture Pack - ten přidává zbylých 7 ostrovů státu Hawai, jedno letadlo a celou řadu dobrodružných misí. Už byly také vydány screenshoty z dalšího balíku - Aljašky. V kupování letadel, vzhledem k nulové ceně základního balíku, nevidím žádný problém - obzvlášť pokud by se to mělo odrazit pozitivně na kvalitě modelů. Jak už jsem psal výše, jako add-ony si ale budeme muset kupovat i možnost létat v určitých oblastech a to je něco, co budou tradiční kupci Flight Simulátorů dle mého názoru jen těžko skousávat. Microsoft se snaží hru zpřístupnit široké veřejnosti implementací misí a různých úkolů, jejichž množství a doba jejich hraní se ale promítá do cen. V tuto chvíli jediný dostupný add-on pokrývající zbytek souostroví Hawaiie (7 ostrovů) vyjde na 399kč. A to je docela dost, když si uvědomíte, že celá Hawaii - včetně největšího ostrova, který je zdarma v základním balíku - má jen o něco málo víc než třetinovou rozlohu České Republiky. Sice lze jen těžko předpokládat, že se ceny budou odvíjet od metru čtverečního, a ČR tedy pravděpodobně nebude stát 1199kč, jak by se holou matematikou mohlo zdát, ale i tak to je prostě příliš. Doufejme, že atraktivita létání na Hawaii a nutnost rychle doplnit kasu po vývoji hrály při nasazení ceny důležitou roli a add-ony "méně zajímavých" koutů světa zůstanou cenově více při zemi. Žádnou útěchou nemůže být ani to, že přes nezakoupené území se (aspoň v případě hawaiiských ostrovů) dá přeletět, i když jsou opticky v otřesné kvalitě. I radionavigační majáky jsou totiž součástí DLCčka. Pokud tedy plánujete výlet přes nějakou oblast, kterou nevlastníte, neobejdete se bez jejího dokoupení, leda by v některých budoucích letadlech byla GPS (což asi bude), nebo nepoletíte jen s navigací výpočtem.

Let přes nezakoupenou scenérii - tohle v FSX neuvidíte.

A tohle zase neuvidíte v MS Flight - Real Environment Xtreme tady opět boduje s mraky a oblohou a i na dopravní letadla si Flight bude muset chvíli počkat.

IFR
Pokud zkratce v nadpisu tohoto odstavce nerozumíte, rovnou přeskočte na další. :-) Otázka, jestli lze ještě pořád létat ve Flightu IFR, nebo se ho Microsoft vzhledem k orientaci na neleteckou veřejnost vzdal, byla jedna z prvních, kterou jsem si položil po spuštění Flightu a vlastně jsem si jí pokládal už i dávno před tím. Odpovím jasně a stručně - ANO, ALE... - těch "ale" je bohužel víc a lze u nich s různou mírou nejistoty doufat v budoucí zlepšení. Když půjdu od těch pozitivnějších, tak pozemní radionavigace funguje zcela normálně a malé, ale významné plus si Flight odnáší za konečně funkční volení frekvencí - stačí drapnout správný knoflík a pak už jen doleva-doprava snižovat-zvyšovat danou frekvenci. Letadlo je k dispozici na IFR zatím jedno - je to ta Maule. Tady se ale dá předpokládat, že v budoucnu se vysvitne na lepší časy, protože MS bude chtít inkasovat za prodej nových letadel. Bohužel se mi v ní nijak nepodařilo najít obligátní GPSku jako v FSX, uvidíme, jestli se ukáže v nějakých dalších letadlech, nebo se ukáže, že jsem blb a jen jsem jí nenašel. Co se týká letu a jeho proveditelnosti, zatím žádné novinky. Kde je ale Flight bohužel výrazně tupější než FSX je volba počasí - setkáme se zde sice stále s možností všeobecné volby rázu počasí, ale vymizela úplně jak možnost stažení aktuálního počasí, tak možnost ručně upravovat jeho parametry - tedy směr a sílu větru nebo základnu oblačnosti. A to jsou přesně věci, které využívá reálný pilot, který si chodí na PC vyzkoušet, nebo zopakovat postupy, které mu mají dát něco i v reálném létaní. Je to veliká škoda a promarněná šance Microsoftu, jak kvůli prkotině neztratit přízeň skalních fanoušků klasických simulátorů.

Mraky zblízka jsou ve Flightu hezky a věrně provedeny.

REX v FSX má snad až nereálně krásné odrazy na vodní hladnině.

Ať žije král?
To je otázka, na kterou se mi těžko odpovídá. Flight je každopádně modernější a, co se týká letu samotného, je to jasný krok vpřed. Zdánlivá výhodnost ve hře zdarma s možností dokupovat rozšíření je ale vzhledem k jejich cenám skutečně jen zdánlivá a ve skutečnosti Microsoftu za hru necháte víc, než dřív. Ta navíc v tuto chvíli neposkytuje takové možnosti pro využití v reálném leteckém životě jako FSX. Může za to nejen absence podkladů pro většinu zeměkoule a jen jedno letadlo vybavené radionavigací, ale především primitivní ovládání počasí. Navíc i základní FSX nabízí kromě malých letadel i různě velká dopravní a další nepřeberné množství lze zakoupit online. I přes zajímavější mise je tedy Flight nejen pro reálného letce o něco pozadu za svými staršími příbuznými, má ale slušně nakročeno k tomu, aby se jim časem uměl vyrovnat. Těžko ale říct, kolik času do toho "časem" bude muset uběhnout.

EASA chystá změny v přístrojových kvalifikacích

Evropská agentura pro bezpečnost letectví EASA připravuje zásadní změnu v přístrojových kvalifikacích. Výcvik na Instrument Rating by se měl podle návrhu nově modulově skládat z více částí tak, aby byla zachována úroveň výcviku pro profesionální piloty, ale aby piloti General aviation měli možnost snáz a především levněji IR dosáhnout. EASA si od toho slibuje zvýšení úrovně znalostí v řadách držitelů PPL a CPL, kteří dnes IR nemají a o získání plného IR zatím ani neuvažovali. Podobný systém funguje například ve Velké Británii, kde kromě standartní JAA IR kvalifikace udílejí ještě jednu vlastní platnou pouze na území UK, která opravňuje jejího držitele k letu IFR pouze v určitých třídách vzdušného prostoru.

Návrh EASA konkrétně počítá se vznikem kvalifikace Enroute Instrument Rating, která by umožňovala jejímu držiteli létat podle pravidel IFR při hladinovém letu, ale vzlet by musel proběhnout za IMC minimálně do výšky 1000ft nad překážkami v okolí 5NM a při přiblížení by musel let přejít do VFR před proklesáním MSA. Zájemci o EIR by prošli pozemní výukou v rozsahu min. 100h, ze kterých ale pouze 10h musí být vedeno instruktorem v učebně a ostatní mohou být nahrazeny např. e-learningem nebo doma zadaným studiem. V letadle by pak student EIR musel strávit minimálně 15 výcvikových hodin. Z toho minimálně 10h v letecké škole a zbytek by stačil kdekoli pod dohledem instruktora.

Tento výcvik by pak zároveň byl ekvivalentní prvnímu modulu plného IR výcviku, takže držitel EIR by mohl kdykoli volně navázat. Cesta přes EIR ke kompletnímu IR by tedy oproti kurzu IR "od 0" znamenala pouze jedno přezkoušení navíc. Samotný kurz IR má být navíc ochuzen o několik prvků, které jsou v jednopilotním provozu slabších letadel zbytečné. Ty mají být přesunuty do typových výcviků výkonnějších a vybavenějších letadel. Jednalo by se zřejmě např. o používání TCASu nebo radiovýškoměru.

Přijde mi, že EASA se začala snažit něco opravdu udělat. Po fiasku s vyhlídkovými lety si malé letectví nějakou "náhradu" opravdu zaslouží. Ne, že bych snad říkal, že je ze strany tvůrce předpisů fér takhle dealovat předpis za předpis, ale je vidět, že i malé létaní EASA bere vážně. Možnost udělat si EIR by dle mého názoru mohlo využít spousta PPL pilotů - investice do výcviku je výrazně menší než do klasického IR a zároveň to umoňuje výrazně pohodlnější a bezstarostnější letecké cestování. Sám jsem momentálně v probíhajícím IFR výcviku a můžu říct, že pokud bych měl v budoucnu cestovat i malým letadlem větší vzdálenost, čistě z pohodlnosti možnosti letu přes mraky i skrz ně a víceméně jednoduché navigace pomocí jednoho budíku místo mapy a neustálého čučení po zemi, bych volil mnohem radší IFR než VFR. Lze sice oponovat, že se dá letět i za VFR pomocí VORů a NDBček, případně s GPSkou pomocí direct to, ale tím odpadá veškerý komfort záruky za nenarušení prostorů a IFR provozu, stejně jako možnost se pohybovat bez problému v místech s horší dohledností. Typickou situací je přelet z Čech přes Vysočinu na Moravu. Často bývá na letišti odletu i příletu slušně, ale Vysočina tvoří pro VFR lety nepropustnou bariéru. Určitým benefitem je i podaný plánek a řídící na neustálém spojení. Sice jsem pořád při komunikaci trochu nejistý, ale musím říct, že je mi celkem přijemné vědět, že mě za letu někdo pořád sleduje, ví, co mám v ůmyslu, a patrně by mě velmi důrazně upozornil, kdybych se začal hnát do průseru. Argumentem proti EIR kvalifikaci by mohlo být zahlcení služeb Řízení letového provozu kvůli zvýšenému IFR provozu - navíc pravděpodobně z řad méně zkušených pilotů, kteří by vytěžovali frekvence více než je zdrávo. Pokud se na to ŘLP ale dostatečně připraví a bude případně častěji otevírat další frekvence, aby zvládla provoz uřídit, myslím, že v to bude jasný krok vpřed pro malé létání.

Dokument EASA obsahující vše o navrhovaných změnách si můžete přečíst zde.

Dny NATO 2011

Jak jsem již dříve psal, tento víkend proběhly v Ostravě Dny NATO a já jsem samozřejmě nemohl chybět.

Největším tahákem na letošní ročník byl pro mě určitě zásah Gripenů proti Boeingu 737 společnosti Czech Connect Airlines. I když to nebyla žádná akrobacie, 737čku na airshow u nás prostě jen tak neuvidíte. Během ukázky létal Boeing okolo Ostravského letiště takové menší okruhy a dva Gripeny okolo něj poletovaly a předváděly navázání vizuálního kontaktu a předání pokynů pomocí "mávání křídel". Bylo zajímavé pozorovat spolupráci obou Gripenů i manévrování Boeingu. I když v rámci dopravních letadel je to spíš prcek, na airshow je to pořádný obr. Přesto se nikdy nevzdálil mimo pohodlný dohled diváků a celé vystoupení zakončil přistáním ze zatáčky o 90° přímo nad prahem. CCA se tedy opravdu ukázaly, nevím, jak moc se jim to opravdu vrátí, ale tento způsob reklamy je rozhodně zajímavější než plakátování v MHD.

Z těch "klasických" airshow ukázek byli asi nejzajímavější Turkish Stars a F-16 Demo Team. Bohužel na poslední chvíli odpadli Red Arrows. V rámci Dnů NATO byla také Česká Republika formálně přijata do systému AWACS.

Velkým překvapením pozemních ukázek byla návštěva Izraelského letectva v sestavě 2x F-15 a C-130 Hercules. Další dva Herculesy přivezla americká armáda a jednoho belgická. Američané dále přivezli Boeing B-52, který jsem už viděl loni a také KC-135. U něj jsme se zasekli docela nadlouho, protože jako jeden z mála byl pilot z tohoto tankeru velmi sdílný a ochotný si povídat. Dozvěděli jsme se tedy pár zajímavostí, včetně toho, že je možné teoreticky vytankovat úplně všechno palivo (což ale prý není úplně chytré ;)) nebo že na naplnění C-5 Galaxy je potřeba tří KC-135.
Veletrh Flyin, ktereý byl součástí akce bohužel docela zklamal stejně jako stánek Battlefield 3, kde byla k dispozici na vyzkoušení betaverze hry. Bohužel pouze na PS3, které nemá ani kdovíjakou grafiku a hlavně nemá myš. Asi je to o zvyku, ale já jsem na tom teda úplně mimo. Nezbývá než počkat do čtvrtka.

Na rozdíl od loňského roku, kdy jsem přiletěl letadlem, jsem tentokrát zvolil konvenčnější způsob dopravy a to vlak. Cesta expresem, který mimořádně stavěl i ve Studénce byla celkem slušná i díky investici do místenek, které nám zaručily sezení. Naše jízdenky zakoupení přes e-shop ČD a doma vytištěné sice příliš nepotěšily paní průvodčí, ale nakonec to vzala celkem sportovně a s úsměvem se s opisováním čísel do systému poprala. Cestou zpět to už bylo horší. Dorazili jsme na zastávku speciálního autobusu, který vozil lidi na nádraží nám těsně utekl odjezd autobusu. Naštěstí si nás při průjezdu okolo všiml náš spolužák z VŠ a hodil nás na nádraží. Díky tomu jsme měli 8min na nákup místenky do Pendolina. K tomu jsme se ale nejdřív museli dostat stanici rychlíkem. Tam už s jízdenkou z internetu problém byl. Nevím jak vám, ale mě vážně nepřijde jako dobrý obraz Českých Drah, když sedím ve vlaku poprvé asi po dvou letech a musím průvodčí vysvětlovat tarif ČD, který jsem si pořídil. Asi jsem vysvětloval špatně a tak jsem dostal svou jízdenku do ruky a paní průvodčí bez komentáře ani pozdravu odešla. Pendolino už bylo naštěstí dobré, i když to, že na konci vlaku došly všechny noviny krom Blesku (kterého ještě byly mraky), mi přijde jako dost fail.